Mohsova stupnice

Desetibodová stupnice pro měření tvrdosti minerálů.

Na Mohsově stupnici Desetibodová stupnice tvrdosti minerálů, tj. jejich odolnosti vůči vnějšímu působení ( poškrábání, vrypu, řezání atd.. ).

Pokud se minerál nachází mezi dvěma standardy, má přechodnou tvrdost. Například minerál má tvrdost 5,5, pokud je poškrábán živcem, ale ne apatitem. Pro srovnání: tužka má tvrdost 1-1,5; nehet 2-2,5; mramor 3-4; hřebík/nůž 5,5; sklo 5,5-6; keramická dlaždice 5-7; porcelánová dlaždice 8-9.

Stupnici navrhl na počátku 19. století evropský mineralog Friedrich Mohs, ( F. Mohs ). Je relativní; jako referenční tvrdost bylo vzato deset minerálů: mastek, sádrovec, kalcit, fluorit, apatit, živec, křemen, topaz, korund, diamant. Každé z nich je přiřazena hodnota tvrdosti od 1 do 10. Nejměkčí je mastek ( 1 ) nejtvrdší- diamant ( 10 ).

Pro určení tvrdosti minerálu X je nutné na něj přitlačit jakýkoli referenční minerál. Pokud zanechá na minerálu X stopu po škrábnutí, je měkčí než referenční, pokud ne – tvrdší. V závislosti na výsledku se na stupnici umístí na nižší nebo vyšší příčku. Výsledkem je, že tvrdost minerálu X odpovídá tvrdosti referenčního minerálu, který po poškrábání zanechává slabou nebo žádnou stopu.

Na fotografii: 1229 Tabula by Draenert, design Draenert Peter.

Mohsova stupnice je nerovnoměrná. Změna tvrdosti ze standardu 9 na standard 10 je tedy větší než ze standardu 1 na standard 9. Tvrdost minerálu lze přesněji změřit pomocí speciálních nástrojů.